Kamery, počasí


(údaje z )

Odpočivadlo na Marušce (664 m n.m.)

Teplota 8.9  °C
archiv

Zastavení Troják
(583 m n.m.)

Teplota 9.5  °C
archiv

Hotel Tesák
(689 m n.m.)

Teplota 8.2  °C
archiv

Bludný

Teplota 8.8  °C
archiv Vlhkost 100  %
archiv Vítr 4  m/s
archiv

Maruška meteo stanice

Teplota 9.5  °C
archiv

Maruška panorama

Teplota 9.5  °C
archiv

Troják svah A

Teplota 9.4  °C
archiv Vlhkost 99.2  °C
archiv

Svatý Hostýn

Teplota ---  °C
archiv Vlhkost ---  %
archiv Vítr ---  m/s
archiv

Skiareál Tesák

Teplota 8.6  °C
archiv Vlhkost 99.7  %
archiv

Počasí ve Vašem mailu

ROP Střední Morava, Partner pro Váš rozvoj

Volný den ředitele SkiAreálu

Volný den ředitele SkiAreálu
23.2.2010, autor: Jakub Juračka

Je sobota 20. února 2010. Po dopoledním lyžování s dětmi na Trojáku zjišťuji, že areál běží jako hodinky, a tak si dovolím nezvyklý luxus: poprvé si tuto zimní sezonu udělat volno ke svému sportování.

Jako člen našeho Klubu lyžařů Kroměříž, který měl na starost koordinaci výstavby Hostýnské běžecké magistrály, se převleču do sportovního, nasadím pásy na „SkiAlpy“ a jako „ne-běžkař“ hodlám vyzkoušet na vlastní kůži část vlastního díla. Kvůli věčnému sezení v autě, rolbě, kanceláři nebo na sněžném skútru si netroufnu jít až na Hostýn a sjet na Chvalčov, který je po dobu zimních měsíců mým druhým domovem. Rozhodnu se raději pro kratší trať Troják – Tesák - Prašivý Buk – Říka (Chvalčov). Běžeckou stopu hlavní magistrály a odbočky na Lazech upravovali kluci v pátek, a přes oteplení jsme si řekli, že počkáme, jak se počasí „vyvrbí“, a zbytek tratí necháme na sobotu.
 

Vracím se tímto k pátečnímu odpoledni, kdy ve mně nápad zkusit projet část naší magistrály začal hlodat. Předpověď hlásí na sobotu 8 stupňů nad nulou a novináři mi zase posílají otázky týkající se konce zimy či případné katastrofy z prudkého tání sněhu. Večer se rozprší a statečně intenzivně leje skoro do pěti do rána, kdy déšť postupně přejde v hustější sněžení. Pro lyžaře a milovníka hor ideální počasí, těsně pod nulou, sněží, prostě zima jak má být.

A tak v sobotu kolem jedenácté konečně vyrazím směr „Tři kameny“, minu chaty rekreačního střediska „Metalplastu“, kde se zasměju se sympatickým padesátníkem. Podle mě vypadá jako Sherlock Holmes a průběh našeho rozhovoru se ukáže, že suchý anglický humor je mu skutečně blízký. Když spadne na odhrnuté hromadě sněhu, komentuje to směrem ke mně: „Ahoj! Nenašel jsem ani anglickou libru, ale jsem celý! „ Zkouším navázat hovor: „Odkud jdeš?“ „Z Hostýna. Snažím se uzavřít peloton, ale pořád mne někdo předbíhá.“ sdělí s úsměvem. Zasmějeme se, zavoláme na sebe „Ahoj!“ a pokračujeme každý svou cestou.

Po chvíli zjišťuju, že se otepluje nebo spíš jsem těch vrstev na sebe dal více, než je nutné . Sundám bundu a horní membránové kalhoty a pokračuju dále až k prvnímu odpočívadlu „U Češků“. Nafotím kazy na mapě (reklamovat budeme až po skončení zimy) a zastavím se s hovorným manželským párem, se kterým probíráme rozdíly mezi běžkami a mými „SkiAlpy“. Než sbalím foťák, nevidím jim ani záda, přece jen jim to na lyžích víc klouže vpřed, než mně s těmi pásy. Řeknu jim „Ahoj!“ jako spoustě dalších běžkařů, které jsem potkal před nimi, a spoustě těch, které potkám na své další pouti.


Odpočivadlo „U Češků“

Uvědomuji si první rozdíl: mezi mnou sjezdařem na sjezdovce a případně anonymním řidičem rolby, co upravuje stopu, což je moje pracovní role na Trojáku – a mezi mnou jako relaxujícím uživatelem upravené trati. Na běžkách se většina lidí s radostí pozdraví, všichni si tykají, stírají se všechny rozdíly. Ono upřímné „Ahoj!“ se pomalu vytrácí i v běžném životě, na ulici, v obchodě, ale i na úřadech. Připadá mi, že se aspoň na chvíli dostávám do jiné společnosti, kde nejsou samí „žraloci“, kde si člověk neustále nemusí krýt záda a stále jen nečeká, z které strany přijde nějaká rána.


Sjezd k lesíku za odpočivaldem "U Češků"

Za posezením „U Češků“ je první sjezd k lesíku, u něhož se běžně točím rolbou, tam vyfukuje ostrý vítr a sněžení houstne. Zdokumentuji pohled do mlhy, schovám foťák a sjíždím ke skupince dvou mladíků a jedné slečny. Zdravím je nahlas „Ahoj!“ a oni mi odpovídají: „Ahoj, pojď ochutnat švestky!“ Poděkuji, a protože jsem zvyklý být pořád ve střehu, s díky odmítám, což se jich lehce dotkne. Proto, abych neurazil, nakonec přece jen ochutnám…“Výborná!“ chválím a kvituji, s povděkem, že tradice jménem slivovice k běžkám stále neodmyslitelně patří.

Pokračuji směrem ke „Třem kamenům“, kde je rozcestí na „Holý vrch“ nebo „Machovu studánku“. Stále hustě sněží, ale v lese tak nefouká. Dumám, kde je těch avizovaných 8 nad nulou, a vybaví se mi kolegův jasný názor na předpověď počasí: „To je pro Pražáky, tomu nevěř…“ říká vždycky, a dneska by měl pravdu. Výšlap mi dává zabrat, přece jen toho běžně moc nenachodím, a to, co nachodíme kolem sněžných děl v noci, evidentně nestačí :). Proto zapomínám, že bych k Machově studánce mohl sundat pásy a pohodlně a s pevnou patou sjet ve skluzu. Tedy i s kopce šlapu na pásech a pouštím běžkaře do stopy pokaždé, když je slyším v zádech. Minu odpočívadlo u „Machovy studánky“, odbočím na „Tesák“. Vytouženým cílem je SportHotel na Tesáku, kde vládne příjemná pohoda.


Sport Hotel Tesák

Oheň v krbu, sedám ke stolu štamgastů, k Laďovi Langovi, předsedovi TJ Chvalčov, naší nejbližší konkurence ze SkiAreálu na Tesáku. Debatujeme nad provozními tématy, počasím, novinářskými otázkami a celkovým průběhem zimy. To se mi již nese krásně natočená „dvanáctka“ a voňavý guláš „s pětima“. Na Laďovu otázku – A kam jdeš dál? - popíšu plánovanou cestu zpátky k Machově studánce, směr „Prašivý buk“, „Valašky“, „Kozlůvky“ a „Chvalčov - Říku“, můj dnešní cíl. Zašpičkujeme, že je to pořád z kopce a že si umím vybrat cestu. Ale jen podotknu, že když to říká řidič sněžného skútru, tak se mu to dobře mluví. Sbalím batoh a pokračuji dále.

Stále sněží a fouká chladný vítr, je těsně pod nulou. U „Machovy studánky“ vidím hlouček na běžkách, tady je mapa v pořádku, odbočím na trať, která protíná sjezdovku „Kyčera“ přejedu ji a vjedu do lesa, který mně má zavézt na místo zvané „letiště“. Nikdy jsem tam nebyl, proto jsem zvědav, jak to místo ve skutečnosti vypadá. Cesta je stále mírně z kopce, proto znovu přemýšlím, zda sundat pásy či nikoliv. Pohledy do lesa kolem mě utvrzují v domněnce, že jsem tu v podstatě sám, ani zajíc, ani srnka, žádný návštěvník, klid a pohoda. Docházím na ono “letiště“, a zjišťuji, co pro přírodu znamená těžba dřeva v zimě.


Místo zvané "Letiště"

Hromady sněhu jsou rozhrnuty pro možnost nakládání a třídění dřeva lesním traktorem, obrovské koleje, stopy po koních, možná po lanovce, která v remízku strhala pár smrků. Míjím obrovskou kaluž a u krmelce nasávám vůni čerstvě pokácených stromů. Těžká je práce lesníků, jsou na tom podobně jako my, vlekaři, pracují v zimě a mrazu, ale navíc v těžkém terénu a s masami dřevní hmoty. Smekám před jejich dřinou.


Vytěžená dřevní hmota, v pozadí směrovka na magistrále

U krmelce sundám pásy a nastupuji na sjezd k „Prašivému buku“. Zhruba minutu a půl trvající sjezd krásnou cestou mě dovede zpět do civilizace. Jsem u hlavní komunikace Tesák - Chvalčov, v místě zvaném „Prašivý buk“. Kontroluji další mapu na odpočivadle, je O.K. (člověk si neodpustí trochu pracovat), nasadím pásy a pokračuji směrem na „Kozlůvky“. Čas běží, a tak zvažuji, jestli ještě navštívím „Chatu Valašku“. Místní„paní domácí“ je nejveselejší majitelka rekreačního střediska, kterou znám. Středisko je ale pro mě velká odbočka z trasy, a tak to vzdávám a pokračuji na „Kozlůvky“. Voda na cestě mně začíná obklopovat ze všech stran a cítím, že teče i pod sněhem, po kterém si to šlapu…a je to tady! Propadnu se až po kolena na lesní cestu. Lyže jako by nebyla….no budu muset být opatrnější. Jdu tedy spíše krajem lesa, až minu odtokový kanál a můžu se vrátit zpět na cestu. Sjíždím k předposlednímu zastavení na „Kozlůvky“. Tady traktor vyhrnul sníh pro skládku dřeva opravdu zodpovědně. Musím sundat lyže a jít po svých. Scházím po svozové cestě a pokračuji podél toku Bystřičky až na Chvalčov. Ve vyhlášené restauraci „U Volků“ se opravdu velmi dobře vaří. Dnešní porci knedlíků mám ale za sebou a tak si jejich skvělou mnou oblíbenou svíčkovou dneska odpustím. Končím svůj dnešní výlet a jsem opravdu spokojen. Hostýnská magistrála už pro mne není neznámou částí našich Hostýnských vrchů. Jak jsem pochopil, byla její realizace skutečně krokem správným směrem. Proto věřím, že Klub lyžařů Kroměříž, který ji postavil, bude ve své stoleté tradici úspěšně pokračovat ještě další stovku let.


Hotel Říka na Chvalčově - vyhlášená místní kuchyně

Jakub Juračka, člen KLK, ředitel SkiAreálu Troják